- Kde: okolí Janských lázní (místo dostupné z Prahy za 2,5h autobusem bez přestupu, nebo za kratší čas autem), venku budeme za každého počasí.
- Čas: celé setkání je na 4-5h (ujdeme kolem 10 km).
- Počet osob: max. 5 (vhodné pro týmy i skupiny), individuální zájemci se mohou hlásit také se zájmem připojit se do skupiny.
- Cena: 8000,- Kč (dělí se mezi supervidanty, součástí ceny je i cca 30min online přípravné setkání).
- Pro koho: supervize je otevřena kolegyním a kolegům všech psychoterapeutických modalit, supervizní proces bude zaměřen primárně na osobu terapeuta.
Krajina jako prostor pro reflexi
“ještě v nás zůstalo něco z orla, něco z poštolky ještě v nás zůstalo něco z kočkovité šelmy ta trocha větru v krvi, ta trocha hořkosti smysly břitké jako pěstní klín” (Luděk Čertík)
Naprostá většina těžkých momentů v současné psychoterapii se odehrává v kulisách navýsost lidského světa – v pracovnách, za obrazovkami a v zajetí lineárního času našich diářů. Supervize, jako klíčový nástroj profesního růstu a reflexe, však nemusí tento uzavřený prostor kopírovat. Nabízím vám supervizi v přírodě a v pohybu. Jde o vědecky podložený a hluboce lidský přístup, kde se ekosystém stává aktivním spolu-supervizorem a pohyb těla v prostoru otevírá nové cesty myšlení, které v uzavřeném prostoru zůstávají skryty.
„Zavřete na jeden den pracovnu a vyražte za supervizí ven!“
Vycházím především z vlastních bohatých zkušeností s pohybem venku, ale čerpám i z teorie Gestalt terapie, poznatků environmentální psychologie, ekopsychoterapie a hlubinné ekologie. Po řadu let jsou pro mě inspirací myšlenky Garyho Snydera, pro něhož divočina není cizím místem, ale naším prapůvodním domovem. Čerpám i z Paula Sheparda, který připomíná, že naše psychika se formovala v úzkém sepětí s ekosystémem. Pokud toto pouto přerušíme, nejen naše psychika, ale i naše profesní identita strádá tím, co Richard Louv nazývá „deficitem přírody“. Supervize v terénu je tedy cestou návratu. Je to způsob, jak dosytit deficit přírody a skrze kontakt s mimolidským světem znovu nalézt vlastní integritu a zdroje pro práci.
Při pohybu v krajině využíváme to, co Rachel a Stephen Kaplan (1989) definovali jako “teorii obnovy pozornosti” (Attention restoration theory). Naše běžné pracovní dny vyžadují neustálé, únavné soustředění. Soustředění, kterým stále o něco usilujeme, něco někam tlačíme. Příroda a pobyt v ní nám však nabízí podněty, které naší pozornost vezmou do náruče a pošlou ji na úžasný výlet. Pobyt venku nám nabízí „měkkou fascinaci“ (soft facination), fraktální tvary větví, šumění listů či hru světla, to všechno jsou podněty, které naše smysly i mozek zpracovávají přirozeně a bez námahy. Florence Williams (2017) ve své práci dokazuje, že již po patnácti minutách v takovém prostředí klesá hladina kortizolu i krevní tlak. Po hodině chůze se radikálně zvyšuje kognitivní flexibilita a schopnost nahlížet na problémy z nadhledu.
„Když stojíme tváří v tvář majestátnosti přírodních procesů, náš vnitřní kritik utichá a uvolňuje prostor pro kreativní vhledy a autentické sebeuvědomění.“
Významným prvkem mého přístupu je práce s fenoménem “úžasu” (awe). Data o tomto fenoménu do kontextu ekopsychologie vnáší Craig Anderson (2018). Úžas není jen estetický prožitek; je to hluboká kognitivní a emocionální reakce na setkání s něčím, co nás přesahuje. Andersonovy výzkumy mimo jiné ukazují, že prožitek úžasu v přírodě vede k „utlumení self“ (small self). V supervizním procesu to znamená, že naše profesní problémy, které se nám v pracovně zdály nepřekonatelné, ztrácejí svou paralyzující dominanci. Úžas aktivuje pro-sociální nastavení, zvyšuje pokoru a ochotu ke spolupráci. Když stojíme tváří v tvář majestátnosti přírodních procesů, náš vnitřní kritik utichá a uvolňuje prostor pro kreativní vhledy a autentické sebeuvědomění. Volný pohyb v takto nastaveném poli navíc mění dynamiku dialogu, mizí obvyklé bariéry a omezení. Zatímco rytmus kroků synchronizuje naši vnitřní i vnější zkušenost.
Navázat můžeme ještě prací skupiny vědců kolem Pietra Sarrassa (Gianni Francesetti, Jan Roubal, Michela Giecele a dalších) zachycené v článku Nature heals z roku 2024. Vrátí nás to i k fenomenologii a Gestalt terapii. Jejich práce zkoumá vliv informační entropie a principu volné energie (free energy principal) na terapeutickou změnu z pohledu kognitivní neurovědy. Pokud považujeme přírodu díky její unikátní vizuální a akustické struktuře za specifickou estetickou zkušenost, která může přirozeně snižovat prediktivní chybovost našich mozkových struktur. Pak vede tato zkušenost k aktualizaci našich vnitřních modelů světa a tedy k terapeutické změně. V profesním životě a v těžkých momentech, které ho provází, je náš mozek často zahlcen chaosem nebo rigiditou. V esteticky silném prostředí přírody dochází k „opravě“ našeho vnímání: snižuje se množství prediktivních chyb a my přestáváme svět a situace v něm vnímat jako ohrožující. Profesní slepé uličky najednou získávají nová východiska a těžké momenty se stávají snazšími, protože naše kognitivní filtry jsou díky harmonické entropii krajiny osvobozeny od úzkostných a rigidních vzorců.
„Pozvánka do prostoru, kde se supervize potkává s poezií bytí.“
Supervize v přírodě je přístup určený těm, kteří cítí, že k řešení komplexních lidských a profesních situací už jejich pracovna nestačí. Je to pozvánka do prostoru, kde se supervize potkává s poezií bytí. V krajině, která nás přesahuje, se naše self proměňuje a naše perspektiva rozšiřuje. Supervize se zde stává procesem, při kterém se nejen učíme lépe pracovat s klienty, ale především se učíme být v souladu se sebou, s klienty i se světem, jehož jsme součástí.
„Modré hory jsou neustále v pohybu; východní hora jde po vodě.“ „Nesmíte pochybovat o pohybu hor jen proto, že lidskému oku se pohyb hor nejeví jako pohyb lidí. Ten, kdo pochybuje o pohybu hor, nezná ještě svůj vlastní pohyb.“ (Mistr Dógen, Sútra Hor a vod)
- Anderson, Craig L et al. Awe in Nature Heals: Evidence From Military Veterans, At-Risk Youth, and College Students. Emotion 18: 1195–1202, 2018.
- Čertík, Luděk. Poslední divoké objetí. Praha: Malvern, 2023.
- Kaplan, R., & Kaplan, S. The experience of nature: A psychological perspective. Cambridge University Press, 1989.
- Louv, Richard. Poslední dítě v lesích: aby naše děti netrpěly nedostatkem přírody. Praha: Malvern, 2024.
- Okumura, Shohaku. Mountains and Waters Sutra: A practicioner´s guide to Dógens “Sansuikyo”. Wisdom Publications, U.S., 2018.
- Sarrasso, Pietro et al. Nature heals: An informational entropy account of self-organization and change in field psychotherapy. Physics of Life Reviews, vol. 51, 2024.
- Shepard, Paul. Nature and Madness. University of Georgia Press, 1982.
- Snyder, Gary. Místo v prostoru: etika, estetika a vodní předěly. Praha: Maťa & Dharmagaia, 2002.
- Williams, Florence. The Nature Fix: Why Nature Makes Us Happier, Healthier, and More Creative. W.W. Norton & Company, 2017.